Portrét herečky Ivy Janžurové, který poběží v sobotu na ČT1, a příběh osobností kolem kapely Už jsme doma na ČT art mají svorně za sebou distribuční cestu kiny, než se dostaly k premiéře na obrazovce, a sdílejí rovněž nezvykle důvěrný přístup k aktérům.
Janžurka vznikla v režii hereččiny dcery Theodory Remundové, která si troufá vstoupit i na tenký led maminčina soukromí, ať při návštěvě jejího rodného domu zkoumá „Ty už brečíš?“, nebo vytahuje na světlo matčinu milostnou korespondenci. Jejich očividným mezigeneračním pojítkem je přitom osobitý styl rodinného humoru.
Film Rozsviť světlo, ať je vidět zase přináší dvojportrét lídra kapely Miroslava Waneka a jejího dvorního výtvarníka Martina Velíška a podobně jako Janžurka míří daleko za hranici běžné profesní zpovědi, v tomto případě přátelství, které se nevyhýbá ani bolestným okamžikům pravdy.
Barvitá historie teplické punkové scény od 80. let s groteskními totalitními příhodami a se sloganem „kde jinde to všechno mohlo začít než v hospodě“ se totiž poznenáhlu propracuje až k etapě, v níž jeden z protagonistů musel říci druhému do očí: Žádné pivko, kamaráde, jdi se léčit.
Samozřejmě ve filmu nechybí muzika, nicméně i ten, kdo kapelu Už jsme doma neposlouchá, si v dokumentu najde své téma. Což stejnou měrou platí pro Janžurku, jakkoli se herečka před kamerou svěřuje s obavami, „jestli budou lidé našim vtipům rozumět“. Bála se zbytečně.