
Dost, a ještě mnohem víc. Soukupová sice ani kompozičně, ani vypravěčsky, ani jazykem, ani stylem nepřekračuje svůj stín, svůj způsob, kterého se drží od úspěšné prvotiny K moři (2007) – ale tentokrát všecko napsala s maximální intenzitou, hutností, naléhavostí. A vlastně i aktualitou.