V každé mé hře je ukryt troll, nevyzpytatelná přírodní bytost. Tak prý sám Henrik Ibsen charakterizoval své hry a tuto větu využilo i pražské Švandovo divadlo v programu k Divoké kachně. Zdejší umělecký šéf Martin Františák si totiž vybral právě jednu z Ibsenových nejznámějších her k letošní inscenaci; premiéru měla ve zdejším velkém sále 12. dubna.
Kdo nebo co je ve smíchovské verzi oním trollem, mohou diváci jen spekulovat. Času na to mají dost, Františák se do Ibsenovy Kachny opřel poctivě a nabídl tříhodinové drama s přestávkou. Zda má v dnešní době smysl věnovat relativně komorní hře (ano, i přes velký počet postav) takový rozsah, zaslouží delší debatu, nicméně Františákovi se povedlo vytvořit působivé dílo, které si divák ponese v hlavě ještě nějaký čas po spadnutí opony.
Odehrává se před ním příběh dvou rodin. Ta okolo továrníka Werleho (Robert Jašków) a jeho syna Gregerse (Jacob Erftemeijer) je blahobytná, zajištěná, ovšem nefunkční a plná zášti. Ta okolo neúspěšného fotografa Hjalmara Ekdala (Tomáš Petřík) si žije o poznání skromněji, ovšem hřeje ji láska a radost ze snění a společné budoucnosti. Že to štěstí nemá trvat dlouho, rozhodne Gregers, když se navrátí domů a setká se s dávným přítelem Hjalmarem. Zjistí totiž, že jej starý Werle nepochopitelně finančně zajistil. Mladík tuší, že jeho vypočítavý otec to nedělá jen tak a že si patrně kryje černé svědomí. Rozhodne se svému příteli vyjevit pravdu, což má za následek rozpad Hjalmarova životního snu i celé rodiny.
Tradice severských dramat a témat je ve Švandově divadle dlouhá a Divoká kachna v ní pokračuje. Scénograf Marek Cpin pracuje s tmavými zelenomodrými tóny nejen na kostýmech, ale na celé scéně. Zaujme zejména Hjalmarův byt, kde se s rozpadem jeho životního štěstí začnou hroutit i okolní stěny.
Divoká kachna75 % Švandovo divadlo premiéra 12. dubna 2025 režie: Martin Františák hrají: Tomáš Petřík, Jacob Erftemeijer, Marie Štípková, Barbora Křupková, Luboš Veselý, Jakub Tvrdík, Robert Jašków, Bohdana Pavlíková, Jan Mansfeld, Miroslav Hruška, Marek Frňka, Tomáš Čapek, Kryštof Dvořáček |
Zásadní jsou ale herecké výkony. Ibsen ve svém dramatu dává do silného protikladu mužské a ženské postavy. Zatímco muži jsou hybateli i bořiteli, ženy zde působí jako pevné kotvy, ochranitelky a utěšitelky. Zásadní jsou výměny mezi Petříkem a Erftemeijerem v první polovině, v té druhé pak jeviště ovládne sám Petřík, když jeho hrdina prodělává ústřední zlom a vystřízlivění z životní naivity. Petřík podává Hjalmara s patřičnou nadsázkou, energii úvodní bodrosti tak snadno taví v nešťastném furiantství.
A kdo nebo co je ona titulní divoká kachna? Tedy tvor, který přebývá na půdě a stojí u závěrečné tragédie? Bude to patrně onen troll, symbol v jinak realistické hře? Anebo jím je sám Gregers? Tedy ten, kdo se rozhodne příteli vyjevit pravdu, ovšem z jeho následného neštěstí rozhodně nemá dobrý pocit? I to jsou úvahy, které budou divákům cestou ze Švandova divadla rezonovat v mysli.