Autorem textu je Roman Vencl, režisérem Marek Němec. Oba se objeví po boku herečky i na jevišti. Premiéra byla původně v plánu už na 13. března, ale z důvodu ochoření Paulové se odložila na 6. dubna. Herečka ještě před původním termínem poskytla iDNES.cz rozhovor.
Prozradila byste nebo alespoň naznačila něco k ději? O čem Přání pojednává?
Jde o komedii o dvou lidech, kteří řeší komplikovanou životní situaci, každý tu svou, poněkud bizarním způsobem. Víc říct nemohu, protože děj se odvíjí jako detektivka a teprve na konci se divák dozví, jak to všechno skutečně je.
Ústřední role Anny byla od začátku psána pro vás. Máte s ní něco společného?
Všechny postavy, které hraju, se mnou mají něco společného, a protože všichni si v sobě nosíme celou škálu barev od bílé po černou, vždycky si můžu sáhnout pro barvy konkrétní role do sebe. Nikdy nehraju někoho úplně jiného, spíš se snažím tu postavu navléknout na sebe a postupně s ní a v ní existovat. Anna je mi blízká v humoru, kterým se obrňuje, i v sebeironii, jen mám to štěstí, že nežiju její život. Ale rozumím jí, imponuje mi její odvaha. Naslouchat lidem je součástí mé profese. Baví mě poslouchat příběhy, které mi lidé svěřují, a tak jsou v téhle hře jen ty, které se skutečně staly, žádné smyšleniny.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Třeba znám matku, které trvalo dlouho pochopit, že důležitější než její předsudky a osobní očekávání je štěstí jejího syna, a nakonec se radovala z jeho vztahu s báječným partnerem. Nebo mi jeden známý vyprávěl, přímo se chlubil tím, že několik let vedle své oficiální rodiny má ještě jednu, aniž by to jeho manželka tušila. Dokonce mi povídal, jak to praktikuje, a tak vznikla postava manžela Anny.
Tedy Davida, kterého zde ztvární Marek Němec. Byl pro vás od začátku ideálním představitelem?
Jednoznačně! Marek byl náš vysněný a jediný kandidát na roli Davida, takže jsme v Divadle Kalich byli šťastní, když ji vzal, a navíc ještě svolil s tím, že by inscenaci i režíroval. Pro mě to bylo nové, doteď se mi nestalo, že by můj herecký kolega, se kterým vyprávím divákům příběh hry, byl zároveň i mým režisérem. Ale měla jsem stejnou zkušenost z komedie Lady Oskar, již jsem režírovala a zároveň v ní hraju hlavní roli, takže jsem věděla, že takový model může fungovat. Ani na vteřinu jsem během zkoušení nezapochybovala, že Marek byl tou nejlepší možnou volbou. Máme spolu, myslím, dobrou chemii a smějeme se stejným věcem… Věřím, že to naše setkání bude bavit nejen nás, ale i diváky. Jen Markovi nesmím moc rychle zestárnout.
Čím vás Marek Němec upoutal?
Je to výjimečný herec, režisér a především člověk a taková kombinace není úplně běžná, takže se z toho setkání permanentně raduju.
Roman Vencl na vaši adresu prohlásil, že jste „mužský humor uvězněný v ženském těle“. Co na to říkáte? A měl pravdu?
To je největší kompliment, jakého se mi snad vůbec dostalo. Jen se tenhle humor nehodí ani k mému zjevu, ani k mému věku a nikdo ho ode mě nečeká. Tak musím být pěkně hodná a používat ho, jen když je vedle mě přijímač, který ho unese. A to Roman rozhodně je.
Mohl prý díky tomu vaší postavě vložit do úst vtipy, které by jiné herečky odmítly. Můžete dát nějaký příklad?
Přijďte na Přání a tam všechny ty „nehoráznosti“, co posílám na vlastní adresu, uslyšíte. Je v nich náš letitý způsob, jakým se mnou Roman komunikuje, a já jsem z těch jeho podpásovek upřímně nadšená. Jen teď po prvních předpremiérách vyměkl a začal mi říkat hezké věci, tak snad ho to přejde a začne být zase vtipný.
Kdybyste si sepisovala podobný seznam přání, jaký si vytvořila hlavní postava Anna, jaké přání by v něm určitě nechybělo?
Udělat si dva roky prázdnin na cestu kolem světa s neomezeným rozpočtem, to by se mi hodně líbilo. Ale zároveň mít se potom zase kam profesionálně vrátit, protože to by na takovém přání bylo asi nejtěžší.
A jaké další „přání“ máte ve vaší herecké kariéře? Na co se dále mohou diváci těšit?
Co já vím. Nejdříve porodím tohle divadelní děcko a musím si projít aspoň šestinedělím, než začnu vůbec myslet na další početí.