Do psaní nové knížky se pouštím v momentě, kdy vím, že mám takzvaně nabráno. Není to tak, že bych si vymyslela téma a pak trávila měsíce v archivech zjišťováním podrobností, hledáním pamětníků, ověřováním faktů. Píšu, když jsem si jistá, že vím něco, co by mohlo lidi bavit, a že jsem schopna to snadno napsat. Nechci se při psaní trýznit.
Vždycky jsem si vážila Boženy Němcové, ale s jejím nadšením se neztotožňuji. Když píšu, bolí mě úplně všechno a udělám cokoli, abych psát nemusela.