Silnice je v závěrečném úseku dlouhá asi 2,5 kilometru a slouží k zásobování hřebenové Luční boudy (1 415 m. n. m.), dá se tam vjet jen s povolením správy národního parku. Sníh z cesty vyhrnovali pracovníci z Luční boudy a z technických služeb Pece pod Sněžkou.
„Kolegové z Luční boudy rozhrnovali sníh už několik dní rolbami, já jsem tam nastoupil s frézou až dnes ráno a za šest hodin bylo hotovo. Místy už byl na silnici odtátý sníh, ale ve srovnání s předchozími roky se frézoval delší úsek. Největší návěje byly opět v traverzu nad Modrým dolem, kde bych to odhadl na čtyři metry, a také u kapličky,“ popsal řidič sněžné frézy Tadeáš Hlinka, který se na čištění horské silnice vydává asi patnáct let.
Loni byla silnice čistá už 8. dubna, předloni to bylo 2. května. Bariéry se prorážejí každoročně na jaře před nástupem turistické sezony.
„Fréza přijede už jen na finále, ale my s kolegou strávíme každý asi pětatřicet hodin v rolbě přípravami. Je potřeba odhadnout termín, letos se mi to celkem povedlo, v úterý do toho snad má ještě napršet. Letošní komplikací bylo, že noční teploty pořád ještě padaly pod nulu, teprve dnes nemrzlo. Bývá to problém, protože když je terén ledovatý, s rolbou se nedá nic moc dělat. Museli jsme na to jít vždy po poledni, kdy sníh trochu povolil,“ všímá si spolumajitel Luční boudy Stanislav Beneš.
Ráno byla teplota na Luční boudě 7 stupňů Celsia, zataženo a postupně se vyčasilo. Na hřebenu leží kolem 60 centimetrů mokrého sněhu. Po poledni už podle frézaře bylo na hřebeni počasí jen na tričko, i meteorologická stanice zaznamenala na Luční boudě 10 stupňů Celsia.
5. května 2021 |
„Před třinácti lety jsme zažili, že v traverzu nad Modrým dolem leželo na silnici 23 metrů sněhu a frézovali jsme 15. června. Žádný rok nebyla stěna menší než asi 10 metrů, nyní se to pohybuje kolem šesti metrů,“ porovnává Stanislav Beneš.
Rolbaři a frézař si navzájem pomáhají. Rolba strhává největší vrstvu, případně sníh nahrnuje do frézy. Řidič frézy se pak postupně snaží dostat až na asfalt. Potřeba je někdy i GPS navigace, protože cesta se pod sněhem hledá jen těžko.
Odklízení sněhu je důležité pro zásobování Luční boudy. To je přes zimu možné jen rolbou, což je nákladné. Sníh dříve ležel na silnici od září do června, nyní to bývá zhruba od listopadu do dubna.
Největší návěje sněhu se ukládají v traverzu nad Modrým dolem, který vede od Výrovky po kapli Památník obětem hor. Množství sněhu závisí i na tom, jak fouká vítr, cesta vede totiž lavinovým katastrem.
„Na některých místech silnice i nyní zůstává led, někde jsme ještě autem nebyli schopni projet. Nejde jen o zásobování, ale každým rokem potřebujeme provést i dost velké opravy a dopravit na boudu těžší a rozměrnější náklady. Můžu si být jistý jen čtyřmi měsíci, kdy se k nám dá dostat. Například loni v říjnu už to nebylo možné,“ popisuje Stanislav Beneš.
I na Mapě republiky leží málo sněhu
Na hřebenech Krkonoš leží 50 až 90 centimetrů sněhu. Na jižních svazích je sníh pouze ve žlabech nebo odtrhových zónách, na severních svazích je ho více. Pokrývka je vlhká až mokrá. Zde se mohou vyskytnout laviny z mokrého sněhu. Platí první stupeň lavinového nebezpečí z pětibodové škály. Lavina může sjet při velkém dodatečném zatížení, a to jen ojediněle ve velmi strmém extrémním terénu.
Poblíž silnice nad Modrým dolem se nachází i takzvaná Mapa republiky. Správci národního parku tam zkoumají, jak sněhová pokrývka ovlivňuje mikroklima v závětrné oblasti Studniční hory. Výšku sněhu tam měří od 90. let.
Na sněhovém poli byla 5. března naměřena maximální mocnost sněhu současné zimní sezony – 7,74 metru. Za pětadvacet let měření v lokalitě jde o šestou nejnižší naměřenou hodnotu.
„Zimy v posledních letech nejsou v Krkonoších bohaté na sníh, což dokazuje i naměřené maximum na Mapě republiky. Na hřebenech Krkonoš nebylo sněhu v této zimě mnoho. Naměřená maxima sněhu na Mapě republiky v posledních letech řadíme z hlediska dlouhodobého měření v této lokalitě k podprůměrným hodnotám,“ řekl začátkem března mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný.