Například nejlevnější čerpací stanice Tank ONO měly 26. března naftu za 31,90 koruny, zatímco v OMV v Pávově na dálnici D1 stála stejný den 38,90 koruny. Rozdíl sedm korun na litru. Při plné padesátilitrové nádrži by rozdíl v ceně činil 350 korun.
„Držíme nízké marže od 70 haléřů do jedné koruny na litr. Díky tomu prodáváme hodně a vysoké objemy prodané nafty a benzinu nám umožňují konkurovat ostatním,“ zdůvodnil cenovou politiku spolumajitel Tank ONO Petr Ondra.
OMV podle PR manažerky agentury zastupující tuto rakouskou firmu Pavly Šeborové svou cenovou politiku nekomentuje. Benzinky OMV se kvůli svým polohám na dálniční síti prezentují jako prémiová značka, cílí na zákazníky, kteří jsou ochotni si připlatit za kvalitu a pohodlí.
Levný, ale omšelý
Tank ONO naopak cílí na motoristy, kteří jdou hlavně „po ceně“. Návštěva reportérů iDNES.cz na ONO v Trutnově našla na toaletách špinavé obklady, oprýskané baterie, rezavá futra ode dveří a celkově hodnotila vzhled čerpadla jako omšelý. „Připomíná veřejné záchodky někde na vlakáči,“ poznamenal si reportér ke stavu WC. Jinde byla situace lepší.
Velké rozdíly byly také v cenách občerstvení. Půllitrová lahev Coca-Coly se pohybovala od 32 do 55 korun. Na dálničních benzinkách byla dražší, na menších venkovských stála méně. Podobně tomu bylo u sendviče se šunkou a sýrem. Rozptyl cen byl i u zrnkové kávy, dala se sehnat už od 20 korun, nejdražší řetězec Shell ji nabízel za 65 korun.
„Konkurence je velká, a pokud chcete uspět, tak můžete bojovat buď cenou, nebo kvalitou,“ komentuje Ivan Indráček, předseda představenstva Unie nezávislých petrolejářů, která má „pod sebou“ menší nezávislé benzinky. Podle něj je ale úroveň i těch nejmenších čerpaček v ČR vyšší než těch na západ od nás. „Zastavte se v Německu na benzince. Všude se bude válet spousta papírů, na záchod se budete bát vkročit. A nabídka bude menší,“ zmínil.
Toalety byly i jedním bodem testu. Zde se rozdíly smazávaly, téměř všechny čerpací stanice prošly bez výrazných nedostatků. Často WC obsahovala přebalovací pult, utěrky, byla uklizená a nechyběla vůně.
„Na benzince MOL na dálnici D4 u Obořiště dokonce měli živou rozkvetlou lilii ve velké váze u vchodu ke kabinkám toalet,“ poznamenal si redaktor iDNES.cz. Výjimky se ale našly, opět u menších zapadlých čerpadel. Zodos v Okrouhlicích na Vysočině měl na toaletách vodovodní baterie s otočnými plastovými kohouty jako v 80. letech. Teplá voda netekla.
Čekací doba na WC
Při testu benzinky Eurobit v Nasavrkách si novinář povšiml, že když přijel autobus, muži se rozběhli do okolí hledat křoví k vykonání malé potřeby. Na benzince je totiž jen je den společný záchod.
Horší výsledky redakčního testu měly pražské čerpací stanice. Na stanici MOL pod Nuselským mostem reportér musel čtvrt hodiny čekat na jedinou kabinku WC. „Byla obsazena pánem, jemuž při odchodu spadl na zem malý igelitový sáček,“ povšiml si novinář.
Na čerpadle OMV na Vyšehradě kupující zdržovala otravná obsluha vnucující lidem zboží v akci a věrnostní kartičku. „Minutu a půl jsem vysvětloval, že banány v čokoládě ani RedBull nechci, nabídla mi to
třikrát,“ posteskl si reportér.
Celkově ovšem žádná z benzinek v testu nepropadla. Novináři iDNES.cz si všímali i maličkostí, jako je úsměv obsluhy, naplněnost odpadkových košů nebo hlasitost puštěného rádia. V Orlenu v Osicích na Královéhradecku reportéři ocenili panely s bezdrátovým nabíjením mobilů. Na Tank ONO ve Studénce zaujala možnost objednat si za 15 korun „turka“, pomalu mizející druh přípravy kávy.
Orlen na 93. kilometru dálnice D5 disponoval i miskami s vodou pro psy. RobinOil v Pištíně před Českými Budějovicemi sází na regionální kuchyni a nabízí za 55 korun jihočeskou šumavskou topinku. EuroOil v Lázních Bělohrad prodává piva z místních minipivovarů.
„Benzinky u nás prošly za poslední dekádu impozantním vývojem. Dřív jste tam koupili kromě paliva leda tak potřeby pro motoristy, ale dnes už si u nového auta sám ani nevyměníte žárovku, tento sortiment tedy nahradila nabídka jídel a nápojů,“ hodnotí mluvčí České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Václav Loula.
Podle něj za solidní úrovní českých benzinek stojí jejich hustota. Aktuálně jsou jich v Česku čtyři tisíce veřejných a 600 poloveřejných. Každých 12 kilometrů je tak jedna čerpačka. „To je tlak na konkurenci a na zlepšování služeb. Ostatně dnes už jsou benzinky spíše večerkami, kde si nakoupíte 24 hodin denně,“ dodává Loula
