Na kávě je nejdůležitější chuť. Dokážete říct, co za ní může – voda, samotná káva, nebo třeba kávovar a způsob úpravy?
Samozřejmě kafaři na to budou mít svůj názor, ale dodavatelé kávy, od kterých máme nejvíc informací, nám říkají, že voda může udělat až třetinu chuti. Ale nejde jenom o kávu, ale i o čaje, kde je teď trendem, že se využívají vody obohacené o hořčík. U čaje totiž hořčík snižuje pěnivost, kdežto u kávy, kde pěnu chceme, ji naopak zvyšuje. Kavárenské řetězce to nyní hodně řeší a chtějí, potřebují mít všude stejnou kvalitu vody a tedy i kávy, takže používají reverzní osmózu. Odeberou ionty z vody a následně ji zpětně remineralizují. Takže máte pak zaručené, že když jdete do značkového řetězce, tak to bude chutnat stále stejně.
Dokážete odhadnout, jak velká část kavárenského trhu filtry na vodu používá?
To je těžké říci, firem na trhu je více a my hlavně spolupracujeme spíš s pražírnami nebo dodavateli strojů. Ale jde o tisíce aplikací a v poslední obě skutečně rostou. Malí profesionálové v segmentu kávy od nás ročně koupí jenom filtry za 20 milionů korun. A to už je docela zajímavé množství – protože každý z těchto filtrů má kapacitu kolem 3,5 tisíce litrů a cena se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci korun podle aplikace. Takže reálně jde o miliony litrů vody, kterou lidé skrze naše filtry vypijí.
Jaroslav Žákpřed vstupem do BWT pracoval jako technik tepelného hospodářství a bezpečnostní technik na bytovém podniku v Novém Sedle u Karlových Varů a také několik let v Německu. V roce 1995 převzal vedení české pobočky BWT, kterou vede dodnes. BWT je pobočkou nadnárodní společnosti se sídlem v Rakousku, jedním z evropských lídrů v úpravách vody. Dodává řešení pro kosmetický i farmaceutický průmysl. |
U nás doma jsme přemýšleli o nějakém řešení tvrdé vody, protože po koupi nové rychlovarné konvice jsme na ní měli „povlak“ zhruba po 14 dnech.
To je klasická situace, Česko má obecně kvůli podloží poměrně tvrdou vodu, většina leží na středně tvrdé vodě. Míst, kde je vyloženě měkká, už tolik není. Mimo jiné proto, že třeba v Praze kdysi šla voda z Vltavy, nyní je už z Káraného a tedy tvrdší. Zanáší to rozvody, bojlery, baterie, když vám vyroste milimetr vápenných sedimentů na spirále, tak vás ohřev stojí o 10 procent víc. Lidé si zkracují životnost svých systémů, odchází baterie a tak, ale prostě u rodinných domů stojí změkčení vody od 20 do 80 tisíc korun, podle jednotlivé aplikace. Jenom odstranění tvrdosti například pro jednogenerační domek vyjde na 20 až 30 tisíc korun. Tam, kde se topí v bojleru, to smysl má, ale jinak si to musíte sám zhodnotit. Usazeniny se vám vždycky budou tvořit tam, kde dochází ke změnám teploty nebo tlaku, takže kromě té rychlovarky ještě asi u sprchové hlavice. Ale jak říkám, už to nejsou žádné malé peníze.
Jsou nějaké metody, jak tvrdost změnit?
Jako technologicky od vodárny? To moc ne, tvrdost vody je daná podložím, potom řešíte další sloučeniny železa, dusičnany, dusitany nebo jestli vám tam v případě vlastního zdroje někdo něco nespláchl z pole. Ale pro tu domácí aplikaci ve městě se dá použít filtrace, která je přímo pod dřezem – a kterou si zapínáte jenom na pití – otočíte baterií na jinou stranu. Tím si odfiltrujete zápach třeba z chloru, zvýrazníte chuť.
Podle nedávného testu Potravinářské komory ČR jsou vody ve Praze a v Brně ohledně hořčíku pod doporučenými hodnotami Světové zdravotnické organizace. Lidé v mém okolí většinou řeší příjem hořčíku skrz minerálky, které jsou jím fortifikované.
Ale těch čísel nedosahují jen o trochu. V mém okolí je to naopak nákupem doplňků stravy, protože síla reklamy farmaceutických firem je velká. Lidé si kupují tabletky, protože jsou naučení sníst nějaké vitaminy, tak přidají i třeba zinek nebo hořčík. Ví, že hořčík pomáhá předcházet únavě a může přispívat ke schopnosti organismu relaxovat a bojovat se stresem, že podporuje funkci svalového a nervového systému. Vědí, že zinek je antioxidant chrání buňky a může předcházet infekcím a alergiím. Problém je, že když si vezmete prášek, tak ho nedostanete rovnoměrně do těla – u účinných látek, které mají v prášku třeba 100 mg, dokážete využít kolem pěti procent. Když se to pije, tak ten efekt po rozpuštění je daleko vyšší.
Problém je, že když si vezmete prášek, tak ho nedostanete rovnoměrně do těla – u účinných látek, které mají v prášku třeba 100 mg, dokážete využít kolem pěti procent. Když se to pije, tak ten efekt po rozpuštění je daleko vyšší.
Když si koupíte nějakou minerální vodu v lahvi, tak zase musí počítat s tím, že jste si koupili věc v plastu, odnesete to domů a ten plast zahodíte. Někde se ta lahev musela vyrobit, pak to stále nějakou dobu u výrobce, pak ve velkoobchodu v centrálním skladu a pak teprve na pobočkách řetězce. A tento distribuční řetězec také někdy pomáhá tvorbě bakterií, které vznikají v balené vodě špatným skladováním a manipulací. Je zřejmé, že pokud se voda v plastové lahvi ohřeje v létě v horku na dálnici v návěsu kamionu či je pak skladována v teple na benzinové stanici či supermarketu, kde může stát i několik měsíců, tak počet těchto bakterií roste.
Nedávno se dělalo testy ohledně kvality balených vod z hlediska obsahu bakterií a mikroplastů a nedopadly příliš valně. Jednalo se o například studii americké Columbia University, která zjistila, že jeden litr balené vody obsahuje v průměru 240 tisíc malých kousků plastu. Asi 90 % těchto plastových fragmentů pak byly nanoplasty – částečky plastů menší než jeden mikrometr.
Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce pak patří mezi nejčastěji zjištěné nedostatky u balených vod nevyhovující mikrobiologie výrobku. Samozřejmě milníkem je, jestli jde o perlivou nebo neperlivou vodu, protože ta perlivá sama zajišťuje jistou dezinfekci prostřednictvím oxidu uhličitého. Jinak u kvality vody jsou teď dvě velké oblasti, které se budou sledovat – a to mikroplasty a koncentrace antibiotik a k antibiotikům rezistentních bakterií.
Dlouhodobě se řeší, že antibiotika ztrácí účinnost.
A je to kvůli nadužívání. A to nejenom na choroby, na které je nepotřebujete. Třeba v Thajsku, když vám lékař antibiotika předepíše, tak v lékárně dostanete z ohromného balení přímo počet dávek. Tedy když máte dostat 14 prášků, tak jich dostanete 14. U nás jich dostanete kvůli hezkým balením 20 a šest jich pak vyhodíte. Lidé to nevrací do lékárny, vyhodí to do koše a dřív nebo později se to rozloží, a pak se to dostane do koloběhu.
Od roku 2045 by se mělo podle již schválené evropské legislativy měly všechny čističky u měst s více než 150 tisíci obyvateli dělat tzv. kvartérní čištění, tedy měly by právě omezit koncentrace odpadů z léčiv a kosmetiky. Jen v ČR by měly náklady dosáhnout asi 300 miliard korun.
To jsou tak enormní náklady, že se to určitě nezaplatí. Dobrý úmysl a papír snese všechno, ale myslím, že nakonec na to ty peníze nebudou. Mělo by se spíš jít právě tou druhou cestou, aby se nespotřebovávalo víc, než je nezbytně nutné a aby byl tlak na lékaře i farmaceutické firmy, aby se spotřebovávalo jen to, co je nutné. Tedy že na chorobu s potřebou 12 prášků jich nedám 20. Ale hlavně by se mělo dbát na vzdělávání, a to už od škol, že není potřeba si na všechno vzít prášek a když už, tak je třeba to potom odnést na správné místo.
Jedním z vašich hlavních odběratelů jsou i tzv. rozpékárny pečiva, které jsou dnes už prakticky ve všech obchodních řetězcích, na co potřebují přesně definované složení vody?
Rozpékací pece jsou kromě obchodních řetězce také v hotelech i restauracích, ale i prakticky na každé benzince. Ale ty samé filtry se dávají i do automatů na nápoje, kde děláte mixy se sodou. U pecí je třeba mít vysoce kvalitní vodu, která v sobě nemá prakticky žádné minerály. Protože tam používáte na rozpékání páru, kterou zkrápíte pečivo, aby bylo křupavé a ten výrobek měl krásně zapečenou krustu. Tyhle parní trouby mají filtry na demineralizování vody, která se v podstatě na konci blíží destilované vodě. A než se zeptáte, ano, mohli by si destilovanou vodu kupovat, ale řešili by znovu logistiku, její balení. Jednodušší je to udělat filtrem.
Češi se potřebují ukázat
Jaké produkty v ČR nejvíc prodáváte? Když jsem se podíval do vaší výroční zprávy, tak jste předloni při tržbách kolem 100 milionů korun měli zisk kolem 2,5 milionů korun, to je na úrovni potravinářských firem.
Je to dané kupní silou českého trhu. Tedy celá republika je v rámci evropského průměru – ale Praha se totálně vymyká a zbytek je pod průměrem EU. Jsme prakticky hodně levný trh, takže je tu těžké prosazovat a instalovat věci s vyšší přidanou hodnotou a ziskovostí.
Když děláme ve Švýcarsku, tak prodáváme změkčovače vody za 22 tisíc korun, v Německu jsme pak naposledy na největším instalatérském veletrhu ISH představili prostředky na změkčování vody pro domácnosti za 4,5 tisíce euro. To by si u nás nikdo nekoupil – respektive klidně si to za tu cenu koupí, ale jde o vybranou sortu lidí, které mají obrovské domy a potřebují řešení pro větší rezidence. V Česku je to stále tak, že se lidé chtějí ukázat – nejdřív potřebovali auta, potom domy, kde ale samozřejmě museli mít bazén. To jsou všechno věci, které jsou pro ostatní vidět. Ale že si tam nedali úpravnu vody a všechno jim zaroste a po pěti až sedmi letech mají enormní problémy, to se už tolik neřeší.
A tedy co se u nás nejvíc prodává?
No, jsou to ze 70 procenty ty bazénové technologie – kromě samotných bazénů i wellness a vše, co k tomu patří. Ale nejde jenom o nějaký výstřelek trhu, jsme součástí rakouského řetězce – u kterého mimo jiné bazény dělají kolem 22 procent, tamní segment je úplně obrácený. Ale tam se třeba drží 75 procent trhu pro kapalná léčiva, na která se potřebuje extrémně čistá voda, což se v Česku v rámci naší firmy vůbec nedělá. Naopak v ČR máme další firmu s šedesátimilionovým obratem na věci pro hotely jako je výroba malých mýdel nebo vonných esencí, a tam je zaměstnáno dalších 160 lidí.
Máte nějaké zajímavé projekty z posledních let?
Už před nějakým časem jsme třeba dělali resort pro skupinu RSJ na Zanzibaru. (Tehdy ještě šlo o investiční skupinu kolem bývalého kandidáta na prezidenta Karla Janečka, nyní kolem Libora Winklera, pozn. red.), kde jsme se zaměřili na odsolování mořské vody. Vyrábíme tam z ní vodu na všechny aplikace, na wellness, v barech…. Je důležité si uvědomit, že na Zanzibaru vůbec nesmíte mít plasty, na letišti vám seberou i plastovou tašku.
A my jsme jedna z mála firem, která recykluje i ty kartuše na čištění vody, odvážíme to do závodu, kde je rozemelou, zrecyklují a vyrobí se nové. Pak jsme také dělali nové Spa pro Four Season tady v Praze. Loni jsme pak dělali novou čistírnu odpadních vod pro pana Šmejce na Maledivách, kde jsme nyní schopní 85 procent odpadní vody vyčistit do pitné vody. Lidé ji tam nepijí, ale používají ji tam jako šedou, tedy na splachování nebo na zavlažování.