Ještě před pár lety se Německo řadilo ke globálním lídrům průmyslové výroby. Podle nedávné zprávy londýnského Centra pro evropskou reformu ale visí nad jeho průmyslovou budoucností velký otazník. Momentálně totiž zažívá výrobní propad, který ohrožuje až 5,5 milionů pracovních míst a 20 procent tamního hrubého domácího produktu, informoval portál Deutsche Welle.
Odborníci dlouhodobě říkají, že Německo k dobrým výsledkům táhly zejména levné ruské energie. Po invazi na Ukrajinu v roce 2022 ale Německo o tyto levné fosilní zdroje přišlo. Nyní stát pracuje na omezení své závislosti na ruské ropě a plynu, což ale negativně pociťují i firmy. Zejména ty energeticky náročné.
Bylo, a už není
Mezi nejpostiženější se řadí hlavně chemický a ocelářský průmysl. Kvůli vyšším nákladům řada německé firem přišla o důležité kontrakty a jejich místo často převzaly hlavně firmy právě z Číny. Asijská velmoc se momentálně snaží o to, aby se stala globálním lídrem v pokročilé výrobě a technologiích.
Ještě na počátku 21. století čínský průmyslový sektor německou ekonomiku negativně nijak nepoznamenával. Soustředil se totiž hlavně na produkci levnější elektroniky či textilu. Od té doby se ale celková průmyslová strategie dramaticky měnila. Zaměřila se na čisté technologie, automobilový průmysl i strojírenství. „Síla současného čínského průmyslu negativně přispívá k růstu německé ekonomiky,“ uvedl pro Deutsche Welle analytik Holger Görg.
Síla Číny je v posledních měsících patrná hlavně v automobilovém průmyslu. Odborníci německé firmy kritizují za nedostatek inovací, pomalý přechod na elektromobilitu i podcenění tvrdé konkurence ze strany čínských značek, mezi které se řadí zejména BYD či SAIC Motor. Rozmach čínského automobilového průmyslu už přinesl první negativní dopady. Automobilky ruší pracovní místa, uzavírají své fabriky.
Podle Deutsche Welle to ale není jen automobilový sektor. Rostoucí hrozba Číny je totiž zřejmá i v dalších sférách. V oblasti výroby polypropylenu a polyetylenu se Čína rovněž dramaticky posouvá. Vedlo to až do bodu, kdy je patrný globální převis nabídky, který výrazně srazil ziskové marže mnoha německých producentů, a to včetně giganta BASF.
Podle údajů Handelsblatt Research Institute se čínský podíl na exportu chemických produktů na trhu Evropské unie za deset let do roku 2023 zvýšil o 60 procent, zatímco Německo zaznamenalo asi čtrnáctiprocentní pokles. Podobně je na tom i strojírenství. Zatímco německý podíl klesl na 15,2 procenta, Číně se jej povedlo zvýšit z 14,3 na 22,1 procenta.
Dotace Číně pomáhají
Čínským firmám se ekonomicky daří zejména kvůli obřím státním dotacím, které jim umožňují vyrábět levněji a ve větším měřítku. Odhaduje se, že v roce 2019 dosáhly v oblasti průmyslu na 221 miliard eur. Podle Mezinárodního měnového fondu největší část těchto prostředků zamířila právě do chemického, automobilového či ocelářského sektoru.
„Ceny čínských firem jsou až o 50 procent nižší než v případě těch německých,“ uvedla expertka Claudia Barkowsky. I proto většina německých podniků očekává, že se čínské podniky v dalších letech stanou globálními lídry ve svých odvětvích.
Německo nyní stojí před důležitým rozhodnutím. Buď upraví svou obchodní, průmyslovou a fiskální politiku, anebo přijde o post světového výrobního lídra. Někteří ale tvrdí, že by se spíše mělo zaměřit na sektory, kde i nyní vyniká. Návrat k tradičním sektorům by nemusel být efektivní. „Je to hlavně farmaceutický průmysl a biotechnologie,“ říká ekonom Holger Görg.
Podle odborníků by německá vláda měla rovněž tlačit na Čínu, aby se více zaměřila na stagnující domácí spotřebu. Momentálně je totiž zřejmé, že celková čínská ekonomická strategie do dalších let se bude opírat hlavně o masivní vývoz čínských výrobků do zahraničí, uzavírá Deutsche Welle.