Sedmasedmdesátiletý Müller je ve Vatikánu dlouhodobě jedním z mála mužů, kteří si nehrají na přehnanou diplomacii a v rozhovorech si neberou servítky. Je zároveň lídrem konzervativní větve, pro niž je Františkovo heslo „soucit je vždy víc než dogma“ špatným vtipem. Na blížící se konkláve, kde kardinálové vyberou novou hlavu římskokatolické církve, podle něj půjde o hodně.
Pokud jste viděli výborný stejnojmenný film, který loni sbíral úspěchy v kinech i na festivalech, a myslíte si, že o vatikánských pletichách víte všechno, německý kardinál vás vyvede z omylu. „Není to žádná hra na sílu, již vedou hloupí lidé bažící po manipulaci ostatních. Ten film nemá s realitou společného vůbec nic,“ vysvětluje.
Například Františkovo sbližování s Čínou přirovnává ke klanění se Vatikánu před nacistickým režimem před 2. světovou válkou.