Váš projekt tento týden překročil pozoruhodnou hranici. Od začátku války se vám podařilo identifikovat už pět tisíc ruských důstojníků, kteří padli na Ukrajině. Je to hodně, nebo málo?
Pro ruskou mentalitu to je normální, oni prostě lidskými životy plýtvají. Na druhou stranu se to těžko dá s něčím srovnávat, protože konflikt tohoto ražení se zákopy a dělostřelectvem tady dlouho nebyl. Srovnání s Afghánistánem nebo Čečenskem hrozně kulhá, válka na Ukrajině se asi nejvíce blíží druhé světové.
Pro Rusy jsou takové ztráty každopádně normální, oni to neřeší. Navíc je tam velká inflace důstojnických hodností. V ruské jednotce nebo útvaru řeší poručík něco, za co v západní armádě odpovídá seržant nebo jiná nedůstojnická hodnost. A jak jistě víte, reportování nahoru je v Rusku tradičně pokroucené, vládne tam institucionalizovaná lež. Takže když nějaký velitel chce zjistit, jak to opravdu vypadá na frontě, tak se k ní musí přiblížit. Ruští důstojníci musí být blíž frontě, a proto také víc umírají.
V posledním roce jsme nicméně vypozorovali útlum ztrát u těch vyšších hodností. Asi už se to naučili, že tam nemají moc lézt, nebo se lépe chrání. Hlavní procento dnes tvoří nižší důstojníci.
Skutečně si myslí, že byli napadeni, plus někteří věří těm blábolům o ukronacistech a banderovcích. Jsou mistři v tom, že jsou obětí všeho možného.