Koneckonců už na přebalu knihy složeném z přízvisek, jichž se mu za pestré životní dráhy dostalo, figuruje slovo rebel, ale také hráč, světoběžník, první zpěvák protestsongů v Československu, špion, agent StB, agent CIA, agent Mosadu…
Své vzpomínky věnoval Dekanovský malým vnučkám s odůvodněním, že už jim je nestihne odvyprávět, protože má nevyléčitelnou chorobu.
Žádá je také, aby si knihu přečetly až po dovršení osmnácti let, aby si dosadily vynechaná písmena ve vulgárních slovech a hlavně aby při četbě nebyly příliš vážné. „Je to jen pro vás,“ ujišťuje obě holčičky.
Ovšem byť svou literární zpověď označuje za „fambook“, vyšla v nakladatelství Creatio, je tedy veřejně dostupná a vedle mnohdy bizarních osobních historek či úvah o roli závisti v dějinách lidstva obsahuje spoustu zajímavých odkazů k filmařské i politické scéně.
Když na FAMU přišel „Slovák, co mluvil česky s ostravským přízvukem“, studovali tu Fero Fenič, Jiří Adamec nebo Karel Smyczek a vyučovali Bořivoj Zeman, Jiří Sequens či Otakar Vávra, od kterého Dekanovský dostal prý jedinou trojku za celé své studium.
Vyskytují se tu i jiná známá jména, někdy v souvislostech hraničících se žalobou, jindy jen ve zkratce – třeba jak se potkal v kasinu s Jaromírem Jágrem.
Režisérova hráčská vášeň od pokeru po šachy vůbec tvoří podstatnou část knihy, jednak díky věcnému výkladu výherních šancí včetně teorie pravděpodobnosti, jednak coby vysvětlení osobní cesty k nezávislosti.
Kdykoli mohl vycestovat za sestrou provdanou do Itálie, mířil nejdříve do kasina, kde si vydělal dost, aby podle vlastních slov nemusel vstupovat do strany a točit cokoli. „Tím jsem se ovšem stal podezřelý, šířilo se o mně, že jsem špion,“ vysvětluje.
Pamětníci mohou některá jeho tvrzení rozporovat, třeba výrok, že „agenti StB neexistovali, je čas omluvit se Nohavicovi či Babišovi“ – ostatně sám vede soudní spory na ochranu osobnosti.
Mladším ročníkům zato objevuje mašinerii totalitního režimu včetně výjezdní doložky či povinných výslechů zaměstnanců médií po návratu z „kapitalistické ciziny“, ale také 90. léta, kdy se podílel na tuzemském vydávání časopisu Playboy či zrodu soukromých televizí.
Zvláštní kapitolu ze zákulisí „velkých dějin“ pak zosobňují režisérovy vztahy s bývalým slovenským prezidentem Rudolfem Schusterem.