Když jsem se v roce 2010 přestěhovala do Šanghaje, mnoho lidí se mě ptalo, jestli je to v Číně opravdu tak špatné, jak se vykresluje v západních médiích. Zdali lidé opravdu tak trpí, slepě následují, nemohou vyjádřit svůj názor, jak moc jsou kontrolováni a podobně. Jako čerstvá cizinka, která ničemu nerozuměla, jsem nic takového nepozorovala.
Je totiž Čína oficiální a pak ta neoficiální, kterou si vytvářejí obyčejní lidé do určité míry podle sebe.