Při domlouvání rozhovoru jste si chtěl dát sraz na pražských Olšanských hřbitovech u památníku Julia Grégra, zakladatele Národních listů (1861), což byly nejvlivnější české noviny v éře rakousko-uherského mocnářství, a spoluzakladatele Národní strany svobodomyslné (mladočeské). Mělo to nějaký zvláštní význam?
Hned několik. Jsem český patriot a mám rád osobnosti, co se zasloužily o vnímání našeho národního sebeurčení. A mezi ty Julius Grégr bezesporu patřil, zanechal v historii jakousi stopu češství. Myslím, že není od věci si tyhle souvislosti uvědomit. Že tady nejsme jen tak náhodou, že to stálo nějaké úsilí a často i sebeobětování našich předků. Není od věci se některým i poklonit. Další, poněkud prozaičtější důvod, proč jsem si chtěl dát sraz na hřbitově: je tam klid a díky stromům je tam i ve městě, jako je Praha, čistý vzduch. To místo navíc na člověka působí spirituálně, najednou si uvědomíte, kam kráčíme a co nás všechny jednou čeká. Lidé to jaksi odmítají přijmout, ale všichni nakonec zemřeme. A je důležité vědět, že smrt je součástí života, jeho cíl.
Genderismus, militantní feminismus, Black Lives Matter. Všechny tyhle diskuse a žabomyší války náš tradiční svět zevnitř rozkládají, aby jej nakonec pohltila cizí etnika a náboženství, která si na rozdíl od nás své hodnoty a rodiny drží.