Kvůli svému šlechtickému původu se vyučil strojním zámečníkem a pracoval jako údržbář v nemocnici. Než po revoluci převzal starost o rodinný majetek, podnikal v maloobchodě.
Zásadní stopu však za sebou Petr Dujka zanechal především při obnově renesančního zámku v Doudlebech nad Orlicí, který v restituci získala jeho matka Eleonora. Potomek šlechtického rodu Bubnů z Litic kromě oprav památky zřídil v sousedství i expozici hospodářských zvířat, takzvaný Babiččin dvoreček, přírodovědné muzeum a předloni i muzeum trampingu. Za svou práci nedávno převzal medaili Královéhradeckého kraje.
Jak vysoko si takové medaile ceníte?
Byla to pro mě čest a veliká pocta, protože medaile není za soukromý objekt, který spravuji, ale za rozvoj Doudlebska. Všechno, co je tady k vidění navíc, děláme pro zábavu a poučení.
Maminka by jistě měla radost z toho, kam jste zámek posunul.
Věřím, že ano, protože když odcházela, což letos v červnu bude sedm let, už věděla, co se mění k lepšímu, a už tenkrát s tím byla spokojená. Myslím, že teď by měla ještě větší radost. My jsme se tehdy domluvili, že nebudeme zámecký areál směřovat k tržnímu hospodaření, ale že ho dáme k dispozici veřejnosti, dalším pokolením. Zjistili jsme navíc, že mnozí návštěvníci směřují výlety na děti.
Stalo se nám to mnohokrát. Lidská psychika je nastavena tak, že když je něco vzdálenější, nějakým způsobem to víc láká.