„Na natáčení Vyšehradu je opravdu přátelská a profesionální atmosféra, na všechno je dost času, máme herecké zkoušky, to už se jen tak nevidí,“ popsala. Kořením natáčení druhého filmového Vyšehradu pro Krausovou bylo setkání se strýcem Lukášem Vaculíkem, který ztvárnil trenéra Šebka. O tom, že se na place potkají, dlouho neměla tušení. „Tajil mi to strýček! Odkryli mi to až kluci na čtené zkoušce,“ popisuje.
A jak se jí se strýcem hrál drobný flirt, který vyšel hned na první společnou scénu? „Měli jsme tam na sebe házet takové flirtovací pohledy, což bylo dost zvláštní… Bylo to ale ještě celkem vtipné a vlastně roztomilé, dál bychom však nešli. Dopředu jsme řekli, že tohle je maximum, co jsme ochotní spolu hrát,“ odpovídá.
Jelikož je postava Krausové ve Vyšehradu výrazně stylizovaná, mnozí kolegové ji prý pak v civilu ani nepoznali. „Dokonce ani štáb mě občas nepoznal, když jsem pak přišla nenalíčená, bez udělaných vlasů a tak,“ uvedla.
Do blonďaté barvy ji filmaři začali stylizovat už v seriálu Ulice. „V Ulici mě poprvé odbarvili na blonďato a já jsem pak vždycky, když jsem netočila, nechala barvu odrůst, byla zase hnědovláska, ale jakmile jsem točila, tak to zas šlo zpátky,“ říká.
Deset let na Vinohradech
Téměř desetileté angažmá v Divadle na Vinohradech Šárce Krausové umožnilo blíže poznat některé české herecké legendy. „Strach z nich ze mě za ty roky už opadl, ale jejich autorita a okouzlení naopak stoupá s tím, jak je poznávám víc do nitra,“ uvádí a jmenuje třeba kolegyně Libuši Švormovou, Carmen Mayerovou, Naďu Konvalinkovou nebo z kolegů Jaroslava Satoranského a Františka Němce.
Souhlasila by, že společnou charakteristikou těchto hereckých osobností je pokora? „Ano, tedy podle toho, jak tu pokoru chápu já. Jako nějakou obyčejnost, kdy člověk nikdy nezačne ze sebe dělat něco víc, než byl na začátku, a je jenom dál a dál profesionálnější,“ vysvětlila.
Na otázku, zda sama někdy potřebovala vrátit na zem, připustila, že takové krátké období nastalo v době, kdy v Ulici slavila největší úspěch jako Adriana. „Měla jsem uvnitř sebe chviličku, kdy byl takový ten největší boom Adriany… Ale tím, že jsem vedle toho pořád dělala divadlo, mě to zase hodně rychle srazilo na zem,“ uvedla.
Ačkoliv má ve Vyšehradu Krausová několik scén, které by se daly označit za intimní, sama je tak rozhodně nevnímá. „To nejsou milostné scény, to jsou scény pro zasmání… A tím, že člověk během nich řeší, aby byly hlavně absurdní a humorné, tak se žádná intimita fakt nekoná… Tam vzrušení nehrozí, ale to ani při běžných normálních intimních scénách,“ vysvětluje.
Návrat do Ulice po šesti letech popisuje herečka jako příjemný a vřelý. „Byla to strašně zvláštní nostalgie, protože ten vlak Ulice opravdu pořád těch dalších šest let, co jsem tam nebyla, jel vpřed, ale já se přitom teď cítila, jako bych se sama vydala zpět na cestu v čase,“ popsala své pocity s tím, že zatím neví, jak dlouho se v Ulici zdrží.
V rozhovoru se dál dozvíte, která scéna ve Vyšehradu Dvje dala Šárce Krausové hodně zabrat a jestli někdy hrála s nějakým zdravotním problémem i na divadle. Prozradila také, zda má blíže ke komedii nebo dramatu a jak moc sehrává při natáčení Vyšehradu roli její dlouholeté přátelství s Jakubem Štáfkem.