„Ten film měl být o nás, o naší lásce,“ předčítá hned v úvodu na kameru žena, která si vzala z dětského domova tehdy pětiletou dívenku. Když vyrostla, jednoho dne odešla a už se nevrátila.
Nahraný vzkaz působí poněkud uměle, jako výlev stesku, zklamání, vlastní obhajoby a zkoumání příčin rozkolu, naštěstí však do struktury snímku vstupují i příběhy jiných náhradních rodin.
Drogy, útěky, podvody, ale i prudké reakce na změny v adoptivní rodině se sice zmiňují, jenže v debatách dospělých.