Během prvního týdne dostala většina studentů našeho jazykového kurzu v Šanghaji od učitele své čínské jméno. U některých to pan Li vysypal z rukávu hned při představování na první hodině: „Petr? Jo, tak to ti budeme říkat Bidé. Harry je Ha lí, David je Da wei, kdo dál?“
U jiných buď šlo o komplikovanější jméno, na které nebyl zvyklý, anebo se mu student více zamlouval a chtěl si na jeho jménu dát trochu víc záležet. Můj americký kamarád Danny, který byl hned jedna ruka s každým, koho potkal, dostal jméno až po týdnu.
Značka BMW přišla se jménem Báomá, „Drahocenný kůň“, což prý zní tak nějak více žensky. Nepřekvapilo tak, že šlo o nejoblíbenější značku aut u movitých Číňanek.