„Opravdovým klenotem je pro mě stabilní základ v rodině a partnerství. Určitě největším diamantem je pro mě můj muž, který se o mě krásně stará, a samozřejmě mí rodiče, kteří mi vždycky naslouchali a pomáhali,“ odpovídá na otázku, co je vlastně tím jejím největším „životním drahokamem“.
A zatímco rodiče v dětství zformovali její hudební vkus, partner René pomáhá směrovat její pěveckou kariéru teď. Pro Terezu skládá hudbu i píše texty. I názor tatínka, zpěváka Ládi Kerndla však zpěvačku nadále zajímá. „Je mezi prvními, kteří slyší novou muziku. Máme totiž i studio na Moravě, takže je často u procesu vzniku,“ vysvětluje.
Na většině věcí týkajících se hudby se Tereza Kerndlová s tatínkem shodne, připouští však, že celý život poslouchal hudbu jiného žánru, než které se teď věnuje ona. „Občas v tomto směru už úplně nerozumí dnešnímu světu a moderní muzice, ale myslím si, že hudba, kterou dělám já, je pro něj stále pochopitelným popem,“ popisuje.
V dětství zpěvačka doma poslouchala hlavně černošskou muziku. Jmenuje například Ellu Fitzgerald, Raye Charlese nebo Prince. „Poslouchala jsem tátovy vinylové desky. Když jsem se narodila, měl už slušnou sbírku ze všech svých cest po světě,“ vysvětluje.
Na cestu se s rodiči čas od času vydala i Tereza. „Vzpomínám si, že jsem s mámou pomáhala vybalovat zboží v takovým obchůdku na palubě. A jedna paní mi tenkrát dala plyšáka – modrého dráčka. Dodneška ho mám,“ vzpomíná.
A jak Terezu formovalo, že se kvůli nemocem obou rodičů blízce setkala se smrtelností člověka o něco dřív, než bývá běžné? „Řekla bych, že jsem dospěla dřív, než by to bylo normálně. Když moje mamka onemocněla, bylo mi sedmnáct. Ze dne na den se o mě nemohla starat. Ale já jsem pak poznala svého muže a ten jaksi převzal její funkci,“ vzpomíná.
Zkušenost s vážnými nemocemi milovaných jí prý v mnohém otevřela oči, říká. „Uvědomuju si, že nesmíme lpět na hloupostech. Že jsme tady jen na nějaký omezený čas,“ připomíná.
Řeč tak přišla i na Helenu Zeťovou, její kamarádku a kolegyni z kapely Black Milk, která nečekaně zemřela loni před Vánoci. „My jsme se viděly naposledy dva měsíce před její smrtí. A pak jsme si ještě psaly, byly jsme v kontaktu. Nečekala jsem něco takového,“ popisuje. Společně dokonce tehdy zveřejnily fotografii, pod kterou napsaly v narážce na své ne vždy ideální vztahy: „Už nejsme takový krávy.“
Na Zeťovou prý vzpomíná Kerndlová často a v poslední době i ve snech, které se jí vrací. V rozhovoru připomněla, že mezi nimi nebylo jen pracovní pouto, ale pojil je i osobní vztah. „Když mi bylo čtrnáct, tak ona jeden čas dokonce bydlela u nás na Moravě. Prostě si dala do mého pokojíčku na zem matraci a nějakou část jsme spolu takhle i bydlely,“ vzpomíná a vyvrací, že by vztahy mezi nimi byly jen špatné, jak se někdy prezentuje.
Na Instagramu Terezu Kerndlovou sleduje přes 180 tisíc lidí. A i když podle ní mnohdy platilo pravidlo, že fotka s partnerem či ze soukromí má více lajků než příspěvek k nové písni, u nové desky teď vnímá, že se věci mají jinak. „Mám pocit, že se ten obsah teď týká primárně hudby a lidi to fakt baví a sledují,“ hodnotí.
Na scéně je Tereza Kerndlová už skoro 25 let. Začínala v pubertě. Patří podle ní do showbyznysu děti a dospívající? „Hrozně záleží na rodičích a lidech okolo vás. Rozhodně si ale myslím, že být slavný jako dítě není úplně správně. Přišla jsem o typické dětství. A děti k vám navíc dokážou být opravdu kruté,“ popisuje.
V rozhovoru se dál dozvíte, jak náročné pro Terezu Kerndlovou bylo rozhodnutí stáhnout se na chvíli z veřejného prostoru a jestli se bála o zájem fanoušků. Promluvila také o tom, jestli si někdy sama hodlá napsat texty nebo prorazit v zahraničí. Na závěr pak navíc jmenovala, se kterou známou českou kapelou by si ráda zazpívala duet.
