Letos mu stačilo sedm zápasů, aby se s deseti body za čtyři vstřelené branky a šest asistencí vyšvihl do čela produktivity celého play off. Těžko přehlédnutelná bilance!
„Tyhle zápasy jsou vabank, což mě hrozně baví,“ říká čerstvě devětadvacetiletý hokejista před další blížící se výzvou.
Už ve čtvrtek večer Mountfield na domácím ledě vstoupí do s napětím očekávané semifinálové série, v níž vyzve největšího rivala z Pardubic.
Vy sám do něj půjdete jako fantom play off. Co tomu označení říkáte?
Že to spíš platilo před dvěma lety, kdy jsem do play off šel tak trochu nečekaně z Jihlavy a bylo to překvapení. Letos už to je asi na trochu jinou přezdívku.
Kde se to ve vás v play off bere?
Kdybych to věděl a měl na to recept, budu to dělat i v základní části. (směje se)
Play off před dvěma lety pro vás bylo průlomové, od té doby stabilně patříte do kádru Mountfieldu, což předtím nebylo takovým pravidlem. Je to tak?
Určitě. Dostal jsem po něm větší šanci a od té doby se i bodově zlepšuji. Letos to bylo zase o něco lepší než loni a příští rok na to budu chtít navázat. Nebo raději ještě překonat těch pětadvacet bodů, co se mi povedlo letos.
Přitom jste před dvěma lety do play off vůbec nemusel nastoupit a třeba byste i nadále hrál v Jihlavě. Jak se to celé seběhlo?
Když nám tehdy v Jihlavě skončila sezona, byla mi nabídnuta možnost v Hradci ještě trénovat. Rozhodoval jsem se, jestli jo, nebo ne, ale šel jsem. Pak se zranil Jakub Lev, já začal hrát a nějakými góly jsem pomohl Hradci až do finále. I když jsme to pak nezvládli, tam to opravdu začalo.
Jak moc vás prověřila čtvrtfinálová série s Mladou Boleslaví?
Bylo to hodně těžké. Potvrdilo se, že po základní části přichází vždycky jiná soutěž. My byli druzí, úspěch, a když jde druhý tým na devátý, tak si každý myslí, že určitě vyhraje. Jenomže letos byla základní část extraligy hodně vyrovnaná, každý mohl porazit každého a na naší sérii to bylo vidět. Boleslav nás trápila až do sedmého zápasu.
A po něm jste poslouchali, že vám k postupu pomohli rozhodčí.
Bohužel chyba rozhodčích to asi byla, ale naše vůbec. Proto bych tomu nepřikládal nějakou váhu. Soupeři rozumím, ale pokazil se jeden zápas, nikdo s tím nic neudělá. Boleslav i přesto vedla 2:1, stále před sebou měla ještě několik zápasů. A že by to rozhodl právě ten jeden, to si nemyslím. Občas to tak bývá. Padnout gól asi neměl, ale například ani spousta vyloučení. Kdyby si na to každý stěžoval… Rozhodčí jsou také jen lidé. Beru to tak, že kdyby to bylo obráceně, že by nás to v tu chvíli asi také rozčílilo, ale člověk se musí soustředit a musí jít od dalšího střídání dál, aby ho to nerozhodilo. Frustraci musíte překonat, i když je to těžké.
Věděl jste do zmíněného gólu, že může být uznán i takový, který padne po odpískání?
Věděl, ale pravidla se mění často, takže těžko se v tom někdy vyznat.
Co jste si říkali, když se to řešilo?
Že když jdou rozhodčí na video, tak většinou gól neuznají. Většinou s tím i počítáme a dopředu se neradujeme, protože když to opravdu neuznají, může to tým rozhodit.
Některé góly ve čtvrtfinále jste vstřelil v přesilovkách, při kterých hrajete na modré čáře, zatímco v základní části jste se většinou pohyboval před brankou. Velká změna?
Hrával jsem tam v první lize, takže to pro mě taková novinka není. Nemám s tím problém a kam mě trenér dá, tam hraji.
A ty góly?
Prostě to na mě vycházelo a vždycky jsem to nějak propálil. Ale třeba v posledním zápase jsem dvakrát ani netrefil branku. Někdy to vyjde, někdy ne.
Je to pryč, chystáte se na Pardubice. Jak vnímáte rivalitu mezi oběma kluby?
Za Hradec hraju opravdu dlouho a rivalitu jsme cítili už jako kluci. Pak se to i stupňovalo, současní mladí kluci to nemají jinak. Letos jsem byl patronem sedmé třídy, byl jsem za nimi, když s Pardubicemi hráli. Bylo dobře vidět, jak to vnímají Když nad nimi vyhrajete, je to obrovská euforie.
Váš největší rivalský zážitek z mládežnických let?
Vzpomínám si na jeden asi tak z osmé třídy. Hráli jsme v pardubické malé hale, proti nám Dan Voženílek a dostal velmi brzy desetiminutový trest. On nás vždycky trápil, pak najednou seděl na trestné lavici a nehrál. A mně se povedlo během těch deseti minut první třetiny dát čtyři góly.
Trenér Tomáš Martinec z Hradce Králové udílí pokyny hráčům.
A ze seniorského hokeje?
Tam je každá výhra neuvěřitelná a letos se nám to povedlo třikrát. Při jedné jsme vítězný gól dali pár vteřin před koncem třetí třetiny, to je pak sláva. Hodně vzpomínám na loňské play off. Sice jsme to čtvrtfinále prohráli 1:4 na zápasy, ale v tom jednom domácím jsme dali po spolupráci s Ráďou Pavlíkem gól, po kterém jsme vedli. Po pardubickém vyrovnání jsme vyhráli na nájezdy.
Pardubice jsou asi pod větším tlakem, vedení a okolí od nich čeká titul. Stejně jako loni, kdy se jim to nepovedlo. Vnímáte to?
My spíše vnímáme kvalitu jejich týmu a jednotlivých hráčů, které v něm mají. Je to obrovská síla, reprezentanti, borci, kteří hráli NHL. Podle jmen by ji měli mít, my se na to musíme soustředit. Tihle hráči jsou schopní rozhodovat zápasy. Nesmíme jim dát ani metr.
Je vzájemná bilance z aktuální sezony výhodou?
Doufám, že to budou mít v hlavách. Důležitý bude první zápas, začínáme u nás, nezvládnout to a vracet se do série by bylo ohromně těžké. Tentokrát si to nesmíme dovolit, s Pardubicemi by se to asi otočit nepodařilo.
Cítíte větší šanci na postup než před rokem?
Určitě. Ani loni jsme nebyli bez šance, neměli to s námi jednoduché, což jsme na nich také viděli. Bohužel jsme ale dojeli na neproměňování šancí, naši dlouholetou slabinu. Koncovka nás trápí každý rok, ale doufám, že jsme zkušenější. Šance určitě je.