Singapurec Andre Lee si před několika lety koupil ojetý vůz Kia Forte, aby podpořil svou kariéru pojišťovacího agenta. V duchu si představoval, jak se ve svém černém kupé prohání městem a dělá dojem na potenciální klienty. „Je to stejné, jako kdybyste byli oblečeni do obleku s koženými botami a na zápěstí měli rolexky,“ říká 33letý muž. Za model vozu z roku 2010 zaplatil 24 000 dolarů (543 tisíc Kč), což je asi pětinásobek toho, kolik model stojí v USA, píše list The New York Times.
Singapur je ostrovní městský stát, který je menší než New York. Řidičům však účtuje tisíce dolarů jen za právo koupit si vozidlo. Cena povolení zavedená v roce 1990 s cílem omezit znečištění a dopravní zácpy, roste s hodnotou vozu.
Částka, kterou pojišťovák Lee zaplatil za svůj vůz včetně povolení, ale nebyla z nejvyšších. Někteří řidiči vydají za desetileté povolení až 84 000 dolarů (1 900 000 Kč). „Znám lidi, kteří se ke svým vozidlům chovají lépe než ke členům vlastní rodiny,“ říká Lee.
Boj proti autům
Desetiletí trvající kampaň na omezení vlastnictví automobilů v zemi funguje. Na stovku obyvatel zde připadá asi jen 11 osobních vozidel, což je výrazně méně než 80 osobních a nákladních automobilů v USA a asi 75 v Itálii.
Singapur není první zemí, která v rámci boje proti znečištění a dopravě zavedla daň z automobilů. V roce 1989 začalo také Mexiko City regulovat počet aut, která se zde denně pohybují. Londýn a Stockholm později také zavedly poplatky za dopravní zácpy. Letos je následoval New York, který tak učinil jako první město v USA. Žádné z těchto měst však řidičům neukládá tak vysoké poplatky za vlastnictví automobilu.
Singapurská vláda získala z prodeje povolení ve fiskálním roce 2024 téměř pět miliard dolarů (109 miliard Kč), což je téměř o 40 procent více, než původně odhadovala.
Pro někoho drahé, pro jiného ne
Pro nejbohatší obyvatele Singapuru není vydání desítek tisíc dolarů za povolení žádný velký problém. Su-Sanne Čingová, která vede firmu zabývající se dovozem a vývozem, si nedávno koupila sedan značky Mercedes-Benz, aby mohla vozit sebe a své rodiče. Jen povolení ji stálo 60 000 dolarů (1,3 milionu Kč), což celkovou cenu auta zvýšilo na zhruba 150 000 dolarů (3,3 milionu Kč). Podobný model by přitom v USA vyšel na 48 450 dolarů. „Platím cenu za pohodlí,“ vysvětluje podnikatelka.
Pro střední třídu, a zejména pak pro ty, kteří mají děti, jsou ale rostoucí náklady na povolení těžkou volbou. Joy Fangová a její manžel si v roce 2022 koupili ojetý vůz Hyundai Avante za 58 000 dolarů (1,3 milionu Kč) včetně povolení, aby mohli vozit své dvě děti do školy a školky. „Rozhodně to auto za to nestojí, když zvážíte náklady a skutečnost, jak často ho skutečně používáme,“ říká. Každý měsíc manželé zaplatí za auto, povolení a další výdaje, jako jsou silniční daň, pohonné hmoty a parkování, přibližně 1 400 dolarů, tedy více než 10 procent rodinného rozpočtu.
Aby tyto náklady kompenzovali, omezili stravování a cestování. Při pomyšlení, že by žena měla ve veřejné dopravě manévrovat s kočárkem, dvěma dětmi a různými taškami, se jí ale dělá mdlo. „Upřímně řečeno, mám pocit, že jsme se teď dostali finančně do úzkých,“ říká Fangová.
Záleží na prioritách
Profesor sociologie na singapurské univerzitě Chua Beng Huat říká, že místní dávají přednost klidnějšímu provozu, na rozdíl od obyvatel Jakarty nebo Bangkoku či dalších měst v jihovýchodní Asii, která jsou pravidelně zahlcena dopravou. „Nechceme sedět dvě nebo tři hodiny v zácpě, jen abychom se dostali do práce,“ říká. On sám autem jezdí jen tehdy, když se potřebuje dostat do centra.
Pro ostatní majitele automobilů je někdy příliš těžké ospravedlnit nemilosrdnou matematiku provozních nákladů. Pojišťovací agent Andre Lee nakonec svoji Kiu Forte, se kterou se chtěl předvádět, prodal. Náklady na údržbu, parkování a pohonné hmoty se hromadily a on zjistil, že vlastnictví vozu se nijak nepromítlo do většího počtu obchodů. Dnes jezdí většinou veřejnou dopravou. Když potřebuje za klientem, půjčí si otcův Nissan Qashqai. „Mám už jiné priority, auto na prvním místě není,“ uzavřel podle The New York Times.